Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Věci mezi nebem a Zemí aneb pnikdy nejsi sam

To je tak. Věci se dějí. Ovšem je rozdíl, jestli ty žiješ svůj život, nebo je tebou žit. Roky jsem držela situaci pevně v rukách. Nebo jsem si to myslela. Neustále migrény, které se mi vracely, mluví za vše. Moje hlava pracovala na plné obrátky. Byla jsem v tom víc než dost dobrá. Teď vlastně to, proč jsem se vyskytla v tuhle chvíli na tomhle místě, na tomhle blogu. Je 2:59 minut. Na tom by ještě nebylo nic tak moc zajímavého. Zajímavé je to, jak k tomu došlo. Prostě jsem se před hodinou vzbudila a pozorovala, jak mě brní celá pravá strana. Po včerejším odpoledni na trhu, když jsem si připadala jako rampouch, ale hřálo mě setkání s příjemnými lidmi, jsem moje pocity připisovala prochladnutí. K večeru bylo na trhu už kolem nuly. Po hodině co jen tak ležím, mi začaly přicházet myšlenky, co bych pro svoje tělíčko mohla dělat líp. Přimělo mě to vstát. Donesla jsem si zápisník a tužku. Zápisník z roku 2015, ve kterém je pár volných stránek. No a to nevymyslíte, na první stranách přímo vzkaz...
Nejnovější příspěvky

Mezičas

  Momentálně dostávám vzkazy, které mě posilňují a naplňují. Díky za ně.  V lednu se nacházíš v mezičase...minulost je za tebou a budoucnost ještě není.. Stojíš v meziprostoru a chystáš se roztáhnout křídla až přijde pokyn ke startu... Kam spěcháš člověče? Zastav se a dej svému JÁ vše co potřebuje...péči,lásku,čas... Teď je čas opravovat svoje tělo-svůj chrám pro duši po náročném čase minulém... Je čas učit se rovnováze a vše v tobě i kolem tebe léčit LÁSKOU... Když neslyšíš a nemáš správnou rovnováhu v životě, tvoje tělo stvoří ukázku diagnózy nebo zdravotních potíží...zastav se...věnuj energii sobě a tělu a regeneraci a narovnej svoje staré návyky,svůj život do rovnováhy a tělo ti dá důkaz opět skvělým pocitem, že jdeš správně ve své rovnováze a když ne..opět se ti ozve..poslouchej své tělo...to je barometr tvé rovnováhy... Vždyť bez těla nemůžeš zůstat zde na planetě...nemůžeš tvořit,dýchat...už ti to došlo člověče??oprav svoje návyky,zlozvyky,nerovnováhu a čas ledna věnuj ...

Otevři se svobodě

Vlahá letní noc....Úplněk spolu se zatměním...Jena z těch magických nocí, kdy je obloha plná hvězd....a nadějí, představ.Kdy něco končí, a něco začíná. Prosvětlená, i když tmavá obloha a zářící, i když zčásti zatměný Měsíc. Jsme tu sami nebo nejsme? Kdo řídí náš život? A pokud jsme to my, co nám brání dělat to, co si přejeme? Uzavírám minulost a zvu k sobě budoucnost. Tady a teď. Odpojuji ze svého života vše, co už splnilo svůj účel, co mě přestalo vyživovat a naplňovat. Děkuji za vše, co jsem prožila a zkusila. Otvírám se všemu novému v mém životě, co je v souladu s plánem mé duše a naplní mě vášní a radostí v napojení na zdroj veškeré lásky na Zemi.

Zázraky se dějí

Věci se prostě dějí.  Situace prostě nastávají.  Co v tu kterou chvílí ucítíš, nikdy dopředu nevíš. Nedá se to ani nacvičit, ani naplánovat. Můžeš to pozorovat. Můžeš to nechat projít, ať je to příjemné nebo nepříjemné. A taky se můžeš snažit to potlačit. Zadusit sám sebe. Vyhovět tomu, co se od tebe očekává. Být poslušnou ovečkou. Přitakávat. Nebo zatnout zuby, a vydržet.  Kolik takových chvílí, situací, více méně nepříjemných jsme v životě zažili.  Dneska jsem prožila opačný pól. V přátelském rozhovoru jsem dostala otázku, která mi nebyla v první chvíli vůbec příjemná. Cítila jsem, jak se po zvyku stavím do opozice a nabírám dech a myšlenky na svoji obhajobu. A najednou...nadechla jsem se, uvědomila si, že všechno je jak má být a já jsem v pořádku taková, jaká jsem i s tím, co cítím a jak se rozhoduju. Začala jsem mluvit, a najednou se změnila celá situace. Já jsem opustila svou tvrdošíjnost a pocit ohrožení. Najednou jsem věděla, že jen na mě záleží, co...

Dovol si přijímat....

- společnost různých lidí - peníze, dárky, bohatství, energii, pomoc - pozornost, volnost - radost, naplnění - nabídky na spolupráci - nápady a inspiraci - lásku a zájem - svoje pocity .....a spoustu dalšího..... Vše, co ještě nemáme, souvisí s naší SCHOPNOSTÍ PŘIJÍMAT. Jsme schopní přijímat? Vidět to, co je nám teď a tady dáváno jako odpověď na naše prosby a představy? Dovolujeme si přát skutečně to, po čem toužíme?  Co nás brzdí? Otevřme se všem zázrakům, které k nám přicházejí.Každý den dostáváme to, co potřebujeme k životu na Zemi. Každý den je za co děkovat. Jen si to uvědomit. Procítit. Zažít. Tady a teď. Co mám? Za co jsem vděčná? Mám tělo, které mi umožňuje tady fungovat. Mám hlavu, která mi umožňuje myslet. Mám srdce, které mi umožňuje cítit. A každým okamžikem můžu změnit svůj život. Pokud se pro to rozhodnu. Není větší síly než té, která je v nás. Není větší motivace než ta vnitřní. Nikdo neví líp než my, co tady máme dělat. Tak pojďme a dělejme to....

Poslouchej své srdce. Mluví...

Je to nemožné.....řekla hrdost. Je to riskantní......řekly zkušenosti. Je to zbytečné......řekl rozum. Pojdme to zkusit.... .potichu zašeptalo srdce.

Motlitba k Tobě anděli můj...

V pořádku je vše, co v mém životě je. Trpělivě přijímám svou současnou situaci, jako požehnání a příležitost k růstu, k větší lásce skrze odpuštění k sobě i druhým. Přijímám svou, v očích Božích, dokonalou stránku. Přijímám svou, v očích lidských, nedokonalou stránku. Přijímám své tělo, jako dar, jako chrám, v němž přebývám. S láskou přijímám všechny své prohry, všechny své výhry, zápory i klady, veškeré kroky a rozhodnutí, za něž přiznávám plnou zodpovědnost. A tak dál kráčím s tím, co mám, tak nejlépe, jak umím, jak dokáži. Stačí to? Nevím. Vím jen, že konám tak, jak se snažím naslouchat svému srdci z něj vycházet každou myšlenkou, citem, slovem.. Není snadné být člověkem a už vůbec ne andělem. Však Ty víš.. Znáš mé myšlenky, znáš mou temnou i světlou stránku.. Ty první víš o mých slzách, o mém smíchu, pochybnostech, naději, o lásce, již chovám ke svým blízkým. Víš o mých vráskách, o mé snaze být dobrým člověkem. Kráčet tak, abych se nemusela stydět. Ne vždy se daří.. ...