Trpělivě přijímám svou současnou situaci, jako požehnání a příležitost k růstu, k větší lásce skrze
odpuštění k sobě i druhým.
Přijímám svou, v očích Božích, dokonalou stránku.
Přijímám svou, v očích lidských, nedokonalou stránku.
Přijímám své tělo, jako dar, jako chrám, v němž přebývám.
S láskou přijímám všechny své prohry, všechny své výhry, zápory i klady,
veškeré kroky a rozhodnutí, za něž přiznávám plnou zodpovědnost.
A tak dál kráčím s tím, co mám, tak nejlépe, jak umím, jak dokáži.
Stačí to? Nevím. Vím jen, že konám tak, jak se snažím naslouchat svému srdci z něj vycházet každou
myšlenkou, citem, slovem..
Není snadné být člověkem a už vůbec ne andělem.
Však Ty víš.. Znáš mé myšlenky, znáš mou temnou i světlou stránku.. Ty první víš o mých slzách, o mém smíchu, pochybnostech, naději, o lásce, již chovám ke svým blízkým. Víš o mých vráskách, o mé snaze být dobrým člověkem. Kráčet tak, abych se nemusela stydět. Ne vždy se daří.. Však proto jsme v lidských tělech. Naučit se, pochopit, ochutnat život, jaký je.
Přijmout svou velikost, přijít na to veliké tajemství vesmíru, které zná snad každý krom člověka..
Děkuji, že jsi, že mi připomínáš v
pořádku je vše, co v tvém životě je..
A cokoli se Ti nelíbí, můžeš změnit..
Komentáře
Okomentovat