Ta co miluje život

To je tak. Věci se dějí. Ovšem je rozdíl, jestli ty žiješ svůj život, nebo je tebou žit. Roky jsem držela situaci pevně v rukách. Nebo jsem si to myslela. Neustále migrény, které se mi vracely, mluví za vše. Moje hlava pracovala na plné obrátky. Byla jsem v tom víc než dost dobrá. Teď vlastně to, proč jsem se vyskytla v tuhle chvíli na tomhle místě, na tomhle blogu. Je 2:59 minut. Na tom by ještě nebylo nic tak moc zajímavého. Zajímavé je to, jak k tomu došlo. Prostě jsem se před hodinou vzbudila a pozorovala, jak mě brní celá pravá strana. Po včerejším odpoledni na trhu, když jsem si připadala jako rampouch, ale hřálo mě setkání s příjemnými lidmi, jsem moje pocity připisovala prochladnutí. K večeru bylo na trhu už kolem nuly. Po hodině co jen tak ležím, mi začaly přicházet myšlenky, co bych pro svoje tělíčko mohla dělat líp. Přimělo mě to vstát. Donesla jsem si zápisník a tužku. Zápisník z roku 2015, ve kterém je pár volných stránek. No a to nevymyslíte, na první stranách přímo vzkaz...