V pořádku je vše, co v mém životě je. Trpělivě přijímám svou současnou situaci, jako požehnání a příležitost k růstu, k větší lásce skrze odpuštění k sobě i druhým. Přijímám svou, v očích Božích, dokonalou stránku. Přijímám svou, v očích lidských, nedokonalou stránku. Přijímám své tělo, jako dar, jako chrám, v němž přebývám. S láskou přijímám všechny své prohry, všechny své výhry, zápory i klady, veškeré kroky a rozhodnutí, za něž přiznávám plnou zodpovědnost. A tak dál kráčím s tím, co mám, tak nejlépe, jak umím, jak dokáži. Stačí to? Nevím. Vím jen, že konám tak, jak se snažím naslouchat svému srdci z něj vycházet každou myšlenkou, citem, slovem.. Není snadné být člověkem a už vůbec ne andělem. Však Ty víš.. Znáš mé myšlenky, znáš mou temnou i světlou stránku.. Ty první víš o mých slzách, o mém smíchu, pochybnostech, naději, o lásce, již chovám ke svým blízkým. Víš o mých vráskách, o mé snaze být dobrým člověkem. Kráčet tak, abych se nemusela stydět. Ne vždy se daří.. ...